Domov je ve své podstatě útočištěm, kde se křehkost cítí bezpečně, místem, kde můžeme bez obav odhalit své zranitelnosti. Když se toto útočiště v našem každodenním životě zdá nedosažitelné, vzniká zoufalá touha uniknout do koutku, který nám poskytne potřebný pocit bezpečí v často lhostejném a utlačujícím světě. Tento koutek není jen fyzickým prostorem; je znovuvytvořením toho, čím kdysi bylo tělo: silné navenek, ale vždy na pokraji emocionálního zhroucení.

 

Textilní technika použitá v této práci, která obvykle vyžaduje pevné napětí a uzly na rubu, byla zde tkaná s lehkostí a bez uzlů, což evokuje křehkou architekturu lidského těla. Jde o strategii, kterou často využívá Marinette Cueco, jež používá techniky ke zdůraznění spojení mezi fyzickým a emocionálním, a Louise Bourgeois, jejíž dílo také zkoumá napětí v těle. V tkanině jsem chtěla zachytit pocit stálého pohybu na hraně, balancování mezi tím, co nás drží pevně, a tím, co nás sráží. Postava ženy, která se snaží uniknout, symbolizuje tento vnitřní boj: duše, ve své zranitelnosti, zoufale hledá útočiště. Tato lehkost v napětí je mým způsobem zachycení křehkosti, pocitu zhroucení tváří v tvář lhostejnosti světa—a konceptem, který také zkoumá Tracey Emin ve svých dílech.

 

Tapisérie, zavěšená jako závěs v diskrétních koutech, je zároveň vizuální bariérou i proměnou prostoru. Zde se tělo stává architektonickým modelem domova: křehkým a zranitelným prostorem, ale schopným poskytovat útočiště. V těchto koutech tapisérie vytváří fragmenty domova, malé zóny, které poskytují pocit soukromí a ochrany, umožňující křehkosti objevit se a být uznána, připomínající dílo Chiharu Shioty, která využívá nitě k vytváření prostorů zkoumajících paměť a domov. Tímto způsobem se tapisérie představuje jako akt síly vycházející z potřeby chránit ty nejkřehčí části nás samých.

 

Prostřednictvím této práce, podobně jako Mila Fürstová, jejíž díla oslavují odolnost a jemnost lidské bytosti, zkoumám napětí mezi jednotlivcem a jeho prostředím, napětí mezi vnitřním a vnějším v jejich fyzických a psychologických rozměrech. Tělo, jako domov, který musí vydržet, se také hroutí. Síla a křehkost koexistují v neustálém boji, zatímco se jednotlivec snaží vybudovat útočiště, která ho ochrání před ohromným, lhostejným světem.